Na jaře roku 2018 by se dožila 100. narozenin germanistka, překladatelka a lexikografka Anna Siebenscheinová, která se jako překladatelka německé literatury zapsala do české literatury. Mnozí čtenáři, kteří rádi čtou dobré knihy, mají možná některé její překlady ve své knihovně…Kromě jiných autorů (bylo jich 30) překládala i dílo hornoplánského rodáka Adalberta Stiftera.
Rovných 50 let uplyne letos od prvního vydání výboru jejích překladů Stifterových povídek, který se pod titulem Hvozd stal významným programovým počinem českobudějovického nakladatelství Růže v roce 1968.
Anna Siebenscheinová, za svobodna Sládečková, se narodila roku 1918 v Praze, zemřela v roce 2006. Po maturitě na gymnáziu studovala v letech 1936–1946 na pražské univerzitě češtinu a němčinu. Jejím manželem byl germanista, lexikograf a autor učebnic Hugo Siebenschein (1889–1971). Narodil se ve Strážnici a je znám především svým Česko-německým a Německo-českým slovníkem, který je dosud považován ve své rozsahové kategorii za nejmodernější. Zabýval se také židovským prvkem v literatuře.
Od 50. až do konce 80. let vyučovala němčinu na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové a na Akademii výtvarných umění. Byla rovněž autorkou a spolueditorkou Česko-německého slovníku a Německo-českého slovníku. Její největší láskou však byla literatura. Překlady Anny Siebenscheinové vycházely od 50. let až do roku 2008. Přeložila mimo jiné díla Heinricha Heina, Thomase Manna či Heinricha Bölla. Podepsala se i pod překladem Muže bez vlastností od Roberta Musila. Překladatelsky (četba esejů a povídek, na pokračování několika románů) a autorsky (literární medailony, výročí) spolupracovala s Československým a Českým rozhlasem v Praze. Těšilo ji tlumočit i knížky pro děti. Bibliografie jejích překladů obsahuje 60 titulů knih.
Její kolegyně překladatelka Božena Koseková o ní v kulturním časopise A2 napsala: „Patřila k překladatelům, kteří tlumočí jazyk originálu svědomitě a přesně, věrně zachovávají ducha i smysl překládaného díla a spolehlivě se orientují v jeho uměleckých, dobových i společenských souvislostech. Pro její tvorbu je však příznačné ještě suverénní, ukázněně citlivé zacházení s češtinou, v níž dokázala nacházet i dosud nezvyklé polohy a možnosti.“
Anna Siebenscheinová českým čtenářům zpřístupnila v 60. a 70. letech 20. století celkem 15 povídek A. Stiftera (mezi nimi i povídky, jejichž dějištěm je Horní Planá), přičemž jich 8 bylo vydáno dvakrát. Českobudějovickému nakladatelství Růže, jehož činnost po roce 1968 začala všestranně upadat, se podařilo vydat celkem tři výbory jejích překladů: roku 1968 pod titulem Hvozd (čtyři povídky), roku 1970 a 1972 pod tituly Brigita a Potomci (6 povídek). Edici doprovodil ilustracemi českokrumlovský akademický malíř Jan Cihla, který je rovněž autorem grafické úpravy knih. Vydání redigoval překladatel Jan Mareš, autor a zakladatel elektronické encyklopedie překladů německé šumavské literatury Kohoutí kříž, vydávané Jihočeskou vědeckou knihovnou v Českých Budějovicích. V roce 1978 vydalo nakladatelství Odeon v edici Světová četba pod titulem Horský křišťál ještě 13 jejích překladů Stifterových povídek (z nich pět nově přeložených a 8 starších překladů z edice nakladatelství Růže). Odeonské vydání bylo zároveň na dlouhou dobu poslední knihou A. Stiftera vydanou pro české čtenáře, až roku 2002 vydalo hornoplánské nakladatelství Srdce Vltavy knihu Paměti mého pradědečka….
Jejími kolegy na poli Stifterovském bylo dalších 17 překladatelů, kteří Stiftera překládali, ale zatím zůstává jedinou, kdo se Stifterovi věnoval soustavněji. Autorem vůbec prvního českého překladu Stifterova díla je Roman Václav Voříšek, katolický kněz, překladatel a spisovatel. Roku 1862, tedy ještě za Stifterova života, přeložil novelu Der Hochwald a pod titulem Vysoký les. Obraz historický ze Šumavy publikoval v týdeníku Lumír. Ke Stifterovské recepci v českém prostředí významněji přispěl i Bohuslav Durych, který přeložil i další Stifterovy prózy.
Na Annu Siebenscheinovou navázal v letech 2003–2005 Hanuš Karlach, kdy přeložil 8 povídek a román Pozdní léto. (Úplně poprvé do češtiny přeložil povídku Smolaři, která byla časopiseckou verzí povídky Žula a předmluvu ke sbírce Pestré kameny, kde Stifter formuloval své umělecké hledisko a životní krédo. Povídka Žula, která ve svém názvu nese kámen u vstupních dveří do Stifterova rodného domu, byla pro české čtenáře vydána poprvé v roce 1918.)
V roce 1992 získala Anna Siebenscheinová Překladatelskou prémii Ceny Josefa Jungmanna a v roce 1998 Tvůrčí odměnu. V roce 2003 byla nominována Obcí překladatelů na Státní cenu za překlad.
Bylo ctí se s touto laskavou, vzdělanou a krásnou ženou osobně setkat při několika jejích návštěvách Horní Plané a Stiferova rodného domu. Společně s manželem se také zúčastnili slavnostního otevření Památníku A. Stiftera v roce 1960. Vysokoškolský profesor Hugo Siebenschein zde ve svém proslovu k této příležitosti vyzdvihl momenty ve Stifterově tvorbě, kterými proslavil svůj rodný kraj.